Při rekonektivním léčení nám Vesmír vždy nabízí 100 % léčení, ale my si často těchto 100% nedopřejeme a necháme k sobě projít jen část. Z praxe mohu potvrdit, že pocity klientů jsou při každém sezení jiné a s počtem sezení se prohlubují. Vždy záleží na tom, nakolik jsme schopni se rekonektivním frekvencím otevřít, nakolik jsme schopni se oprostit od svého chtění a lpění na výsledku podle našich představ.
Někdo však necítí nic, ani při třetím sezení, ale Rekonektivní léčení, proběhlo.
A proč zrovna tento člověk nic necítil? Možná proto, že se bál, bál se něco cítit. Často se bojíme toho, co neznáme. Očekáváme vždy vyléčení takové, jaké jsme zvyklí přijímat. Něco mne bolí, dostanu lék a přestane to. To pak máme pocit, že jsme se uzdravili. Aspoň na čas.
Při Rekonektivním léčení – přijmete léčení, o kterém ani nevíte, že jste je potřeboval a vlastně se ani nedovíte, co bylo třeba léčit. Někdy si i ti klienti, kteří tzv. nic necítili, až doma uvědomí, že vlastně “něco” cítili, že se “něco“dělo. Často pocity, které při rekonektivním léčení zažíváme, neumíme ani pojmenovat.
To, že rekonektivní léčení pokračuje ještě i po sezení, je zřejmé z praxe. Klienti si až časem uvědomí, že se něco změnilo, že u nich došlo ke změně. Každý se může svobodně rozhodnout, jestli chce přijít na další sezení rekonektivního léčení.
